4 VýCHOVNé METODY, KTERé NEJčASTěJI UPLATňUJEME NA DěTECH: POZNEJTE, JAKá Z NICH JE VáM NEJBLIžší

Zatímco v osmdesátých a devadesátých letech minulého století se o výchově dětí příliš nemluvilo a informovanost vázla, v dnešní době už začíná být problém téměř opačný. Na výslunní se drží hned několik výchovných metod, k nimž se novodobí rodičové uchylují a doufají, že dělají správně.

Je ale v pořádku držet se striktně jen jednoho výchovného konceptu a lze ho uplatňovat na všechny děti bez rozdílu? Většina terapeutů, dětských psychologů a dalších kapacit specializujících se na duševní zdraví dětí doporučují používat především zdravý selský rozum a vždy přihlížet k individualitě dítěte. Nicméně vzít si z každé metody to nejlepší a znát rizika s ní spojená je určitě fajn. Pojďme si proto jednotlivé výchovné metody představit.

1. Nevýchova

Jedná se o aktuálně velmi populární výchovný koncept, který vyznává respekt k dětem a k jejich individuálním potřebám bez použití autoritativní moci a trestů. Tento přístup se snaží spolupracovat s dětmi a podporovat v nich samostatnost a odpovědnost. „Smyslem je porozumět dítěti, dívat se na situaci z jeho perspektivy a být empatický k jeho potřebám i emocím,“ vysvětluje lektorka a akreditovaná koučka Anna Nedvídková působící ve vzdělávacím a poradenském centru Eduarts.

Nevýchova dává dětem i velký prostor činit vlastní rozhodnutí, avšak v rámci bezpečně nastavených hranic milujícího rodiče. „Úskalí ovšem představuje fakt, že řada rodičů nechápe tento výchovný koncept zcela správně. Děti nemají dostatečně vytyčené mantinely, co si mohou dovolit, což paradoxně může narušit jejich pocit jistoty a bezpečí, které by v prostředí domova měly neochvějně cítit,“ vysvětluje dále Anna Nedvídková. Jinými slovy – pakliže chybí rovnováha mezi respektem a stanovení jasných mezí, děti mohou přístup využívat k manipulaci s rodiči a zbavit se pocitu zodpovědnosti za své chování.

2. Respektující rodičovství

I tato výchovná metoda vychází z respektu a empatie vůči dětem. Respektující rodiče projevují svým potomkům velkou míru porozumění a snaží se s nimi o aktivní a smysluplnou komunikaci. Stejně jako Nevýchova klade i respektující rodičovství velký důraz na podporu individuality dětí. Rodiče uznávají důležitost dětské autonomie a snaží se reagovat na dětské pocity i potřeby s velkou dávkou náklonnosti a pochopení. Na situaci se vždy dívají i z pohledu dítěte a umí dát najevo značnou míru soucitu k dětským problémům. Snaží se o vytvoření harmonického prostředí, ve kterém děti smějí svobodně a bez obav projevovat své názory.

Podobně jako Nevýchova je ovšem i respektující rodičovství někdy kritizováno za nedůslednost ve výchově a nedostatek jasně vytyčených hranic dětem. „To může vést k nekonzistentnímu chování a k řadě nepředvídatelných reakcí ze strany rodičů i dětí,“ varuje lektorka a koučka Anna Nedvídková. Podle ní je porozumění, empatie a respekt smyslem celé této výchovné metody, ovšem ani respektující rodičovství by nemělo zapomínat na nastavení hranic a splnění vzájemného očekávání.

3. Montessori styl

Tato výchovná metoda vychází z myšlenky, že děti jsou přirozeně zvídavé a motivované k učení, tudíž je potřeba vytvořit jim takové prostředí, které plně podpoří jejich samostatný vývoj. Rodiče upřednostňující Montessori styl věří, že jsou jejich děti již v poměrně raném věku schopny se samy řídit a rozhodovat o svém učení. Aktuálně funguje v Čechách i celá řada soukromých Montessori mateřských školek a škol, kde si děti mohou do značné míry vybírat z aktivit, na kterých chtějí pracovat. „Montessori třídy jsou organizovány tak, aby primárně podporovaly samostatnost v učení dětí. Proto mají učitelé v Montessori prostředí roli pozorovatele a průvodce, který dětem pomáhá objevovat svět kolem sebe a porozumět mu.“ uvádí Kamila Žáková, personalistka ze základní a mateřské školy Mozaika.

Sečteno a podtrženo: Montessori koncept klade důraz na respekt k dětem, na jejich samostatný vývoj a individualitu. V Montessori prostředí se děti mohou svobodně vyjadřovat, objevovat svět a učit se s ohledem na vlastní zájmy a potřeby. Na druhou stranu je však tomuto konceptu mnohdy vytýkáno, že děti nedostatečně připravuje na běžný život mimo specifické Montessori prostředí. Na život, ve kterém je zapotřebí umět si zdravě konkurovat a rychle se přizpůsobovat nejrůznějším situacím.

Některé české Montessori školy se však snaží po vzoru těch zahraničních své žáky naopak maximálně osamostatnit a připravit na budoucí život. „Například v naší škole funguje jedinečný program pro žáky 7.-9. tříd. Studenti ve škole dokonce bydlí a pod dohledem průvodců si sami hospodaří. Vaří si, starají se o slepice a školní zahradu, na které pěstují ovoce a zeleninu. Osvojují si tak dovednosti potřebné pro běžný život,“ popisuje unikátní koncept školy Mozaika personalistka Kamila Žáková.

4. Autoritativní rodičovství

Tento výchovný styl je založený na kombinaci vysokého očekávání vůči dětem a podpory, kterou by jim jejich rodičové měli dávat najevo. Správně nastavené autoritativní rodičovství by mělo vyvažovat důraz, který klade na disciplínu, s přihlédnutím k individuálním potřebám dítěte. Autoritativní rodiče usilují o nastavení jasných pravidel a vyžadují jejich striktní dodržování. Rozvíjejí zájmy svých dětí a pomáhají jim v dosažení úspěchu. Zároveň vedou děti k vytrvalosti a snaží se v nich podporovat zdravé sebevědomí při řešení a překonávání nejrůznějších obtíží.

„Rodiče vychovávající autoritativně jsou důslední v dodržování pravidel i v důsledcích, které vyplývají z jejich porušení. Někteří rodiče se však staví ke svým dětem natolik striktně a rigidně, že tím nevědomě omezují svobodu dítěte a narušují jeho individualitu. Takové chování rodičů může u dětí vzbuzovat pocit utlačování a vyvolat jejich odpor. Pokud mají rodiče vůči svým dětem navíc příliš vysoká očekávání, vede to k přetížení dětí, k pocitu jejich nedostatečnosti a ke stresu,“ uvádí lektorka, terapeutka a koučka Anna Nedvídková z www.eduarts.cz.

Vyplatí se vytvořit si vlastní výchovný styl

Každá z představených výchovných metod má své výhody i nevýhody a neexistuje jeden univerzální přístup, který by vyhovoval všem rodinám ani situacím. Rodiče by měli zvážit své vlastní hodnoty, přístup k výchově, stejně jako brát zřetel na individuální potřeby i temperament dětí a najít rovnováhu mezi důsledností, podporou a respektem. „Klíčem je se nebát a využívat svůj vlastní rozum a intuici. Být flexibilní a schopný přizpůsobit se různým situacím i potřebám rodiny. Ideální výchovný přístup je takový, který vytváří bezpečné, pozitivní a podporující prostředí pro zdravý rozvoj dětí a zároveň respektuje jejich jedinečné potřeby a charakter,“ shrnuje na závěr odbornice Anna Nedvídková.