S nákupem nové postele jako by zbytek interiéru začal pokulhávat. A tak se s důvěrou obrátil na své kamarádky architektky z Apaté studia.
Jaroslav se nastěhoval do bytu 2 + kk v prvorepublikové vile v pražských Kobylisích před deseti lety. Předtím ho ale kompletně zrekonstruoval, včetně ložnice. „Tehdy byla in vínová barva, zdála se mi příjemná a fajn, tak jsem s ní ložnici vymaloval. Nijak hlouběji jsem o tom nepřemýšlel, důležitější tenkrát byly jiné věci – omítky, podlahy, rozvody elektřiny, renovace dveří a oken,“ vzpomíná Jaroslav. Narodil se na Slovensku a po studiu farmacie přišel do Prahy, kde už zůstal. Má tu podle svých slov skvělou práci i přátele. Mezi nimi architektku Barboru Holubovou a její kolegyně z ateliéru Apaté. Jejich spolupráce na proměně nevyhovujícího interiéru tak byla nasnadě. „Neměli jsme od klienta finanční strop, pokud se mu líbilo, co jsme v Apaté vybraly, souhlasil. Jaroslav se na plánování i aktivně podílel, přicházel se svými nápady nebo připomínkami, průběžně se zajímal o detaily a to je na výsledku vždycky znát. Pro nás je tahle místnost zajímavá tím, jak je monochromatická – stěny, koberec, závěsy jsou laděné do stejné barvy. Tmavá smaragdově zelená je pro ložnici mnohem lepší než původní odstín fialové, protože vnese do prostoru klid, krásně se v ní odpočívá i usíná. Do téhle barvy jsme pak ladili vybavení – kusový koberec, zatemňovací závěsy. Postel už Jaroslav měl, stejně jako křesílko, které stojí u pracovního stolu. Barevně se k posteli hodilo, nebyl důvod kupovat nové. Úplně jiný rozměr pak místnosti dodalo použití 3D obkladových panelů a lišt,“ říká architektka.
„Půl roku jsme vše plánovali na papíře, scházeli se, vybírali materiály, nakupovali zařizovací předměty, doplňky. Samotná ,velká akce‘ pak trvala jen asi týden. Po tu dobu Jaroslav nocoval v obýváku spojeném s kuchyní. Řemeslníci místnost vyklidili, přesunuli zásuvky, vypínač a vymalovali. Žádné větší stavební úpravy se nekonaly a naštěstí nás nepřekvapilo nic nečekaného, což je ve starých domech malý zázrak. I tak nás čekalo pár výzev. Náročné bylo lepení obkladových panelů a lišt u stropu i podlahy. Nebyly nejlevnější, trochu jsme se báli, kdyby se to nepovedlo a musely se kupovat nové… Naštěstí řemeslníci byli pečliví a moc šikovní, všechno dopadlo skvěle. Vynikající práci odvedl i truhlář, který vyrobil stolky. Tahle spolupráce zkrátka probíhala na všech frontách pohodově, a to nejen díky přátelství, které nás s Jaroslavem pojí“ vysvětluje architektka Barbora Holubová. „V takhle malém prostoru jsou detaily hodně důležité. I proto jsme v Apaté pečlivě vybíraly nohy ke stolku nebo úchytky, které ladí s mosaznými klikami původních dveří. Kdyby totiž byly nábytkové nožky třeba železné nebo stříbrné, celek by nepůsobil tak harmonicky. Barevnost byla důležitá i pro výběr osvětlení. Snažily jsme se držet celkového stylu sto let staré vily, nevymýšlet za každou cenu něco moderního, ale zachovat ducha místa.“
TEXT: KATEŘINA NOVÁ | FOTO: APATÉ STUDIO