Pokud jste jako malá koukala na Večerníček, jistě si pamatujete kluka v papírové čepici, který pozdravil a začal rozhazovat listy papíru. Touto krátkou pohádkou končil den, zpravidla se šlo hned po ní na kutě. Pojďte si s námi nostalgicky zavzpomínat a zjistit, co si z Večerníčků pamatujete.
Večerníček mohly děti poprvé na obrazovkách vidět 2. ledna 1965. Výtvarnou podobu mu vtiskl výtvarník Radek Pilař, hudbu zkomponoval Ladislav Simon a hlas mu propůjčil sedmiletý chlapec Michal Citavý. Animovaná znělka Večerníčků se od roku 1965 až do současnosti stala nejstarší televizní znělkou v České republice.
Během znělky se Večerníček sedmkrát otočí, pozdraví, vyběhne schody, skočí dolů, pohoupe se na koníkovi, povozí se v autě a nakonec se projede na jednokolce. Po celou dobu rozhazuje listy papíru, kterých je dohromady 24, jako počet hodin, po kterých se znovu vrátí na obrazovku. Když se po pohádce s dětmi loučí a přeje jim dobrou noc, znělka, kterou jsme slyšeli na začátku, je pouštěná pozpátku. Do roku 1967 se Večerníček vysílal pouze v neděli, do roku 1969 třikrát týdně, od roku 1973 se na něj děti mohou těšit denně. Mezi nejoblíbenější Večerníčky už dlouho patří Krkonošské pohádky, které jsou jako jediné hrané, O Krtkovi, Bob a Bobek – králíci z klobouku a Pat a Mat.