Ke svým třicetinám jsem si nadělila plnější a o dvě čísla větší dekolt. Desetileté výročí s implantáty jsem se rozhodla oslavit tím, že si je nechám z těla vyjmout. Zajímá vás, co taková explantace obnáší? Jak vypadají prsy po vyndání implantátů, jestli to bolí a jak dlouho trvá rekonvalescence? Všechno vám otevřeně popíšu.
Ve třiceti mi to připadalo jako skvělý nápad. Nosit bandeau plavky, tube topy a tílka bez toho, aniž by mě omezovala ramínka vykukující podprsenky. Nechala jsem si tedy svá tehdejší béčka vylepšit kulatými implantáty o velikosti 325 ml. Bylo to vcelku spontánní rozhodnutí, na konzultaci i operaci jsem dostala brzký termín a než jsem se nadála, ležela jsem s ovázaným hrudníkem na pooperačním pokoji. Nemohla jsem se pořádně nadechnout a hlavou mi běželo, proč jsem to vlastně proboha udělala? Nicméně po pár pekelných týdnech, kdy jsem nemohla spát kvůli bolesti zad, si všechno krásně sedlo a já si v New Yorku ve Victoriaʼs Secret nadšeně kupovala zbrusu nové podprsenky na mé zbrusu nové prsy.
Bylo to hezkých deset let. Nutno říct, že jsem pravidelně chodila na kontrolní ultrazvuk a nikdy jsem s prsy neměla žádný problém. Dokonce i spát na břiše jsem se po několika letech zase naučila. Jenže přišly děti, s nimi dvě kojení a několik velkých váhových výkyvů. Prsy byly najednou mnohem níž a mnohem větší, než se mi líbilo. Začala jsem si kvůli nim připadat monstrózní. Koupit si plavky z běžné konfekce byl problém, ze všech svých podprsenek jsem přetékala. Ke konci už jsem střídala pouze sportovní podprsenku a zmenšující podprsenku z Marks & Spencer. Prsy přestaly být chloubou a začaly být problémem. A já začala cítit, že s nimi potřebuji něco udělat.
Obešla jsem čtyři kliniky plastické chirurgie a vyslechla si návrhy řešení pěti lékařů. Nutno říct, že mě v první chvíli vůbec nenapadlo nechat si implantáty vyndat. Měla jsem za to, že nechám prsy projít modelací a implantáty pouze vyměním za menší. Takové byly i návrhy většiny lékařů. Až na MUDr. Lucii Zárubovou, expertku na modelace a onkochirurgii působící mimo jiné v pražské FNKV a MUDr. Igora Slaninku z Premier Clinic, u kterých jsem shodou okolností absolvovala konzultace ve stejný den. Oba mi vyrazili dech, když mi nezávisle na sobě řekli, že na mém místě by implantáty vyndali, prsy by zmodelovali a žádný nový implantát už by mi nedávali. Domů jsem z jejich ordinací odcházela zmatená a rozhozená. To jako že mám žít bez implantátů? Čím více jsem nad tím ale přemýšlela, tím více se mi ta představa začínala zamlouvat. Mít pouze své prsy, v těle nic cizího, nemuset přemýšlet nad tím, že mě v budoucnu opět čeká reoperace… Jako váhavý a nemožně nerozhodný člověk jsem si s oběma musela dát ještě jednu konzultaci. Ta mě ale už jasně přesvědčila o tom, že tohle je to řešení, které se mi nakonec líbí nejvíce. Nerozhodná jsme byla i při výběru operatéra, protože jak MUDr. Zárubová, tak MUDr. Slaninka měli skvělé reference. Nakonec jsem vsadila na doktora Slaninku.
Termín operace jsme si dohodli asi za dva měsíce a já si zatím stihla vyřídit všechna předoperační vyšetření. V den operace jsem dorazila na kliniku a po úvodních formalitách jako je vyplňování nezbytných dokumentů a ubytování se na pokoji jsem už za dvě hodiny stála v předsálí v kompresních punčochách a s prsy pomalovanými tak, že mohly připomínat některé z Picassových kubistických děl. Nebylo cesty zpátky a za chvíli už jsem se na sále propadala do hlubokého spánku.
Nesnáším narkózy, většinou mívám po operacích zimnice a bývá mi špatně od žaludku. Bála jsem se, že mi bude mizerně i tentokrát. Nebylo mi ale nic. Dokonce jsem necítila ani žádnou bolest. Neměla jsem ani dreny. Prospala jsem se zbytkem dne i nocí, druhý den ráno mě pan doktor zkontroloval a propustil domů. Dostala jsem na užívání antibiotika, abychom se vyhnuli riziku infekce nebo zánětu a také léky na bolest. Ty jsem ale od třetího dne neužívala vůbec. Nebylo potřeba. Když zcela upřímně srovnám svůj stav po první operaci prsů a po této, bylo to něco úplně jiného. Po explantaci a modelaci jsem byla schopná do týdne fungovat téměř úplně normálně – včetně péče o děti, běžného úklidu domácnosti a všech normálních pohybů, a to i zvedání rukou. A když jsem poprvé uviděla své prsy, byla jsem nadšená. Byly mnohem menší, pevné a posazené výše. Líbily se mi i přesto, že mám po modelaci jizvy okolo dvorců, kolmo od nich dolů a v podprsní rýze. I jizvy se ale hojily dobře a díky promazávání a tlakové masáži jsem s nimi neměla žádný větší problém. Po šesti týdnech a druhé kontrole jsem mohla sundat i kompresní podprsenku, kterou jsem do té doby musela mít ve dne v noci. To mi ale nijak nevadilo. Kompresní podprsenka je mi pohodlná a leckdy si ji obléknu ještě teď.
Abych ale vše nelakovala jen na růžovo – je pravda, že jsem si na své „nové staré“ prsy musela zvyknout. Když opadly pooperační otoky, které jim dodávaly působivý objem, zdály se mi prsy najednou malé. Postrádala jsem tu kulatou plnost v horní části, kterou jim dodávaly implantáty. Musela jsem sama sebe uklidnit tím, že přesně kvůli tomu jsem přece na operaci šla. Že jsem chtěla prsy výrazně menší a přirozenější. Dnes jsem zhruba čtvrt roku po explantaci a rozhodně nelituji. Všechny podprsenky i plavky mi padnou a nic z nich nevylézá. Mám normální velikost košíčků a nepřipadám si jako vzducholoď. Prsy jsou o dvanáct centimetrů výše než byly před operací, jsou pevné, měkké a přirozené. Z velikosti DD jsem se dostala na větší B/menší C a nemůžu být spokojenější. Operace vyšla na 132 200 Kč a zahrnovala vyjmutí implantátů, modelaci prsů, zhotovení vnitřní podprsenky a samozřejmě veškerou před i pooperační péči včetně prádla. Pokud někdo z vás o explantaci přemýšlí, nebojte se. I vaše vlastní prsy mohou pouze s modelací vypadat krásně.
Zdroj: Autorský text