ANO, JSEM LESBA. ZPěVAčKA LP JE MOJE OSUDOVá LáSKA, říKá MODERáTORKA MAUREROVá

Že je lesba, nebylo náhlé procitnutí. Věděla to už dávno, i když měla vztahy s muži. S některými zažívala už jako náctiletá násilí ve všech jeho podobách. Nedávno však potkala svoji osudovou lásku. Světoznámou zpěvačku LP. „Když jsem zpěvačku LP viděla poprvé, neměla jsem vůbec tušení, kdo to je. A bylo mi úplně jedno, jestli je to žena nebo muž, vypráví v rozhovoru moderátorka Iveta Maurerová.

Iveto, všichni si procházíme životními milníky. Který pro vás byl ten nejzásadnější?

Těch je hned několik. Prvním největším a zatím i nejhorším milníkem byl život v domácím násilí. Druhým, a naopak jedním ze splněných snů byla výhra korunky krásy a krátce po tom založení nadačního fondu Klíč k úsměvu, kde využívám všechny zkušenosti a bolesti z nepovedených vztahů. Další významný splněný sen, kterým teď žiju, je moderování ve Snídani s Novou a za ten nejdůležitější považuji, že jsem našla svoji životní lásku.

Formy násilí jsou různé. Co konkrétně se dělo vám?

Úplně nejhorší bylo psychické násilí. Zažívala jsem neustálé ponižování, musela jsem partnera neustále přesvědčovat, že ho miluji. Byly tam výhrůžky, že zabije mě nebo sebe, zakazoval mi vídat se s kamarády. Plus sociální domácí násilí, kdy mi každý den kontroloval mobil a sociální sítě. Hlídal komentáře pod fotkami a urážel mě, že s těmi lidmi určitě něco mám, že ho podvádím.

A kdybyste mu ten telefon neukázala?

Musela jsem, kdybych ho neukázala, byl by oheň na střeše. A když jsem mu ho nedala, tajně mi do něj v noci vlezl a třeba ve tři ráno mě vzbudil s šíleným křikem a výčitkami a už mi pak nedovolil spát.

Vy jste předpokládám ten problém viděla, ale bála jste se ho řešit. Asi tam hrál roli poměrně nízký věk a nezkušenost.

Vždycky jsem byla veselá holka a tímto se ze mě stal uzlíček nervů. Nepoznávali mě rodiče, nepoznávali mě kamarádi, se kterými jsem ztrácela vztah. Rodiče ten problém ze strany partnera viděli od samotného začátku, ale já jsem o tom nechtěla slyšet. Čím víc se mě snažili ochránit, tím víc jsem měla touhu jim dokázat, že to tak není, že to všichni vidí špatně, že můj partner není tak špatný.

Zatímco vy jste přicházela sama o sebe a rodinu, násilník se cítil jako král.

Ano. Nikomu jsem nedovolila, ani rodině, ani přátelům, aby mi říkali, co mám nebo nemám dělat. To je velmi typické chování pro oběti domácího násilí. Rodiče často nevěděli, jestli se jim vůbec vrátím domů v pořádku. Ten pocit pro ně byl jeden z nejhorších, kterým si tenkrát prošli.

Přemýšlím, kde dospívající dívka, která čelí takovému nebo podobnému násilí, hledá pomoc, když nemá kamarády ani rodinu.

Nejvíc mi pomohla moje vnitřní touha po kariéře modelky a moderátorky. Tvrdě si jít za svým snem. To bylo jediné, co jsem si nenechala vzít žádným z těch násilníků. Ta touha za snem překonala i strach z nich. Ale bylo to těžké, protože kvůli jejich žárlivosti jsem musela snášet urážky, výčitky a výhrůžky. Neměla jsem vůbec žádné sebevědomí a byla jsem hrozně zmanipulovaná. Cítila jsem se jako nula. V hlavě mi běhaly myšlenky, že si to zasloužím a že stejně lepšího partnera nenajdu. Když delší dobu posloucháte jen kritiku, posměšky, urážky, výhružky, zesměšňování, tak jim časem uvěříte a řeknete si, že navíc prostě nemáte. V tom psychickém násilí jsem si kolikrát i přála, aby mě raději uhodil, než poslouchat všechny ty šílenosti.

Mnohé napadne a řeknou si 'ta je hloupá, měla odejít, může si za to sama'.

To si mnozí řeknou o každé oběti jakéhokoliv násilí. Ale není to tak jednoduché. Když nemáte dostatečné sebevědomí a narazíte na manipulátora, vymanit se z jeho pařátů je těžké. Ráno jsem se budila se staženým žaludkem, co mě zase čeká, jakou bude mít náladu. Naučila jsem se měnit komunikační techniky. Mnohdy jsem doslova ani nedutala. Jenže na agresora nic nezabírá. On si jede svoji cestu. Zastrašoval mě, házel a rozbíjel věci, ničil mi oblečení. Udělal si ze mě hadr na podlahu.

Během těchto vztahů jste studovala na vysoké škole, hlásila jste se do soutěže krásy, kterou jste v roce 2018 vyhrála. Byl to splněný sen, přinesla vám výhra kýžený pocit dostatečnosti a sebevědomí?

Toužila jsem po tom od malička a dodalo mi to určitě znova chuť do života.

Co vám tenkrát na vítezství řekl partner?Neobešlo se to bez žárlivých komentářů. Že nebudu mít dost času na něj, že po mě budou koukat cizí chlapi a podobně.

Dával vám nějaká ultimáta nebo i zákazy?

Nemohla jsem fotit plavky a spodní prádlo. Nemohla jsem se fotit zezadu a na přehlídce jsem nesměla jít s modelem. Když jsem cokoliv z toho porušila, bylo zle.

Až ve dvaceti dvou letech jste si uvědomila, že takto se žít nedá, a toxické vztahy jste ukončila.

Ano. Uvědomuji si, že v tom hrálo roli i to, že jsem neuměla být sama. V podstatě jsem totiž nikdy sama nebyla.

Samota je důležitá. Člověk má čas přemýšlet. Poznat sám sebe.

Mně to tenkrát přišlo nepředstavitelné. Cítila jsem se prázdná. Vnímala jsem to jako ostudu. Neustále mi běžely hlavou myšlenky, že sama nejsem nic, že jsem nic nedokázala. Až jsem si jednou řekla dost. A začala jsem přemýšlet, proč se mi opakují stále stejné vzorce. Řekla jsem si: 'Iveto, ty musíš začít sama u sebe, začít na sobě pracovat, musíš se mít ráda, aby pak někdo měl opravdu rád tebe.' Všechno to byl můj odraz. Moje zrcadlo, a proto mi chodily do života ty toxické vztahy. Ukázaly mi, jak moc se nemám ráda a co všechno si nechám líbit. Ta cesta byla dlouhá a plná trápení, ale mělo to tak být, abych začala hledat sama sebe.

Vlastní zkušenosti vás dovedly k myšlence založit nadaci Klíč k úsměvu. Co je jejím cílem?

Cílem našeho nadačního fondu je hlavně šířit všechny myšlenky a to, co jsem si prožila. Jezdíme a pořádáme preventivní přednášky o domácím násilí na středních a vysokých školách. Kolem toho šestnáctého roku začínají mladí lidé budovat vztahy a já jsem tam pro ty studenty takový odstrašující případ, jak by vztah vypadat neměl. Jsem autentická a zcela otevřená. Snažím se je nasměrovat, kde najít případnou pomoc, jak to řešit a že na to nejsou sami. Prostřednictvím sociálních sítí také nahrávám videa o svých zkušenostech. Mnohokrát se stalo, že člověk měl ten aha moment a řekl si 'to se mi přesně děje' a vyhledal pomoc nebo mi napsal svůj příběh. Neposkytujeme krizovou pomoc, ale v takové chvíli daného člověka nasměrujeme, na koho se může obrátit. V případě finančního daru oběti domácího násilí mohou využít finance na pomoc psychickou, sociální, právnickou, ale i tu materiální a tak dále.

V tom všem, co říkáte, je tedy hlavní najít odvahu a sebe samého. Našla jste se?

Určitě ano, ale ta cesta je dlouhá. Za ty zhruba tři roky sebehledání jsem zjistila mnohé, ale určitě ne všechno. Ta práce na sobě samém je podle mě práce na celý život. Teď mohu říct, že je to opravdu o kus lepší, než to bylo, a vážím si sama sebe už úplně jinak.

Bylo součástí vašeho vývoje i hledání genderové identity?

Myslíte to, že jsem na holky? To už jsem cítila dřív i před vztahy s muži. Jen jsem si to neuvědomovala nebo ani nechtěla připustit.

Už půl roku máte totiž vztah se ženou. Známou světovou zpěvačkou LP (Laura Pergolizzi - pozn. red.), která sebe sama vnímá jako nebinární osobu.

Nebylo to plánované. Když jsem LP viděla poprvé, neměla jsem vůbec tušení, kdo to je. A bylo mi úplně jedno, jestli je to žena, muž nebo mimozemšťan. Moje oči viděly charismatickou, neskutečnou bytost, ze které šla nepopsatelná energie a něco mě k ní velmi táhlo a všechno ostatní mi bylo vlastně jedno.

Na sociálních sítích vás hodně kritizovali, že si přes zpěvačku LP děláte kariéru a získáváte sledující.

Ano, těch hejtů pár přišlo, že jsem najednou homosexuálka a že to je kvůli slávě. Což je pro mě takové úsměvné. Lidé často neznají životní příběh druhých, ale hned jej odsoudí. Ale mě to netrápí, to je každého věc, každý člověk má v sobě dobrou i stinnou stránku a je na každém, jakou si vybere. Já jsem šťastná, a to je pro mě to nej. Nikomu nepotřebuji nic vysvětlovat a kdo chce psát hejt, stejně mu to nevysvětlíte. Když to někomu udělá dobře, ať si kopne.

Jste každá z jiného konce světa. Která z vás vyslala amorův šíp jako první?

LP by řekla, že já jí, a já říkám, že ona mě. Bylo to vzájemné. Ona podle mě trošku nahazovala v uvozovkách udičku a ode mě musela cítit na první pohled, že tam je minimálně ten oční kontakt a zájem a pak už to šlo naprosto přirozeně. První setkání proběhlo v televizi, kam přišla jako host do Snídaně s Novou. Při dokumentaci mě poprosila, jestli bych jí poslala nějaké fotky a videa. Šla jsem k ní do zázemí, kde jsme si pak dlouho povídali, prohodili si kontakty na Instagramu a bylo vymalováno. (smích)

V nějakém rozhovoru zpěvačka LP řekla, že se vás v posteli ptala, jestli chcete mít děti. Chcete?

Chci.

A LP?

Usmívala se.

Řešila jste s LP i to, že Sněmovna České republiky neodsouhlasila manželství pro všechny a že rodičovská práva přijdou v platnost nejdříve za rok?

Mluvily jsme o tom.

Vnímáte to jako diskriminaci?

Já to nikomu nechci vyčítat. Každý jsme nastavený trochu jinak. Co se týče manželství pro všechny, nevidím důvod, proč by i homosexuálové nemohli být právoplatnými manželi nebo i rodiči. Vždyť kolikrát může být dítě šťastnější ve vztahu, kde jsou homosexuálové, než v heterosexuálním páru. Na tom podle mě vůbec nezáleží, jaký je to pár. Hlavně když jsou dva spolu opravdu šťastní.

Proč si myslíte, že to sněmovna neschválila?

Pokud jde o moji osobní zkušenost, tak zkrátka ještě stále ne celá společnost je na to připravená, a ještě nějakou dobu to potrvá, protože jsou generace, které dlouhá léta žily v tradiční patriarchální rodině, kde maminka a tatínek říkali, jak je to správně a jak by to mělo být. A věřím, že to pro tu generaci musí být velmi náročné. Určitě na to má vliv i dlouhý život v komunismu a v nastavení myšlení. Pamatuji si, že když jsem byla malá, a to není tak dávno, jak se na ty lidi s odlišnou sexuální identitou ukazovalo prstem, když se drželi za ruce, a ostatní na ně měli špatné poznámky. A jsem ráda, že to je alespoň tam, kde to je, a jak se to posunulo. Dnes už je to pro lidi více přirozené. Lidi by měli být hlavně šťastní, a jestli budou šťastní holka s holkou, nebo kluk s klukem, je přeci úplně jedno. Trápit se celý život tím, že mě někdo odsoudí, když to budu mít jinak, je jako žít ve vězení. Život je příliš krátký na to, abychom žili ve strachu. Proto si myslím, ať si každý dělá, co chce, a kor, když tím nikomu neubližuje a neohrožuje na životě.

Vaši rodiče jsou také z té starší generace. Jak to prožívali oni?

Úplně skvěle a jsem jim za to moc vděčná. Milují mě takovou, jaká jsem. Jsou především šťastní, že já jsem šťastná, protože mě ještě nikdy neviděli šťastnou vedle někoho.

Je Amerika, kde žije vaše přítelkyně, k homosexuálním párům tolerantnější a vstřícnější?

Nežiju tam, takže to nemohu soudit z každodenního pohledu, ale když tam jsem, cítím se tam dobře. Jako by mi narostla křídla. Amerika je v tomto trochu víc napřed. Když tam někdo jde velice extravagantně oblečený nebo učesaný, úplně zapadne a nikdo to neřeší. Co se týče manželství pro homosexuální páry, od roku 2015 jsou v padesáti státech USA sňatky legální.

Je LP vaše životní láska?

Je. (smích)

To byla asi nejrychlejší a nejstručnější odpověď, kterou jsem od vás za celou dobu, co tady spolu sedíme, dostala.

Jsem šťastná a nebylo o čem přemýšlet.

Kdybyste byla svoje nejlepší kamarádka a potkala se v některých situacích v minulosti, co byste si řekla?

Nebuď kráva a odejdi. Dneska už se na vše dívám trošku s humorem, a hlavně jsem za to i vděčná, protože mi to dalo do života to nejvíc, co mohlo. Srazilo na kolena i zvedlo na nohy. Abych se našla. A bez toho by to u mě asi nebylo možné.

2024-04-17T03:56:41Z dg43tfdfdgfd