Foto: Shutterstock
Složitý labyrint vychází z fraktální geometrie a šachových strategií, zejména z pohybu figurky jezdce. „Při pohybu jezdce po šachovnici figurka navštíví každé políčko jen jednou, než se vrátí na své původní. Toto je příklad Hamiltonovského cyklu,“ vysvětluje podle webu Science Alert jeden z vedoucích vědců Felix Flicker z University of Bristol.
Tým vědců vyvinul trasy zvané Hamiltonovské cykly ve vzorech známých jako Ammann-Beenkerovy obklady, vytvářející složitá fraktální bludiště, která, jak říkají, popisují exotickou formu hmoty známou jako kvazikrystaly. „Když jsme se podívali na vytvořené tvary linií, všimli jsme si, že tvoří velmi složitá bludiště. Velikosti následujících bludišť exponenciálně rostou a je jich nekonečně mnoho,“ vysvětluje dále Flicker.
Kvazikrystaly jsou formou hmoty, která se v přírodě vyskytuje jen velmi zřídka. Jsou jakýmsi zvláštním hybridem uspořádaných a neuspořádaných krystalů v pevných látkách.
Podle vědců jde o nejďábelštější a nejobtížnější bludiště, jaké kdy bylo vymyšleno. Má svůj začátek i svůj konec.
Foto: University of Bristol
Zdroj: Výzkum University of Bristol publikovanuý ve Physical Review, Science Alert