V dětství a mládí jí vaření moc nezajímalo, vystudovala Ferrarskou univerzitu a získala doktorát z přírodních věd. Lásku ke gastronomii v sobě Marcella Hazan objevila až po příjezdu do Spojených států, proslavila se však až mnohem později.
Marcella (Pollini) Hazan se narodila 15. srpna 1924 ve městě Cesenatico v italském regionu Emilia-Romagna. Matka pocházela z Bejrútu a otec byl Ital. Když byla Marcella malá, rodiče se přestěhovali do Egypta, aby byli blíž rodině z matčiny strany.
V sedmi letech ošklivě upadla a zlomila si pravou ruku. Komplikace si vyžádaly návrat domů a rozsáhlou operaci. Ruku už nikdy plně nepoužívala, nůž a vařečku v ní však naštěstí udržet dokázala.
Po druhé světové válce získala Marcella doktorát z přírodních věd na univerzitě ve Ferraře a začala se věnovat pedagogické činnosti. Na počátku 50. let se seznámila s Victorem Hazanem, mladíkem z italsko-židovské rodiny.
Brzy po svatbě musel pár odjet do Ameriky, aby pomáhal v rodinném kožešnictví. Prioritou Marcelly byla péče o domácnost a manžela, a tak začala vařit podle receptů, které si pamatovala z dětství a dospívání v Itálii.
Neměla to však lehké, americké obchody s potravinami byly na hony vzdálené italským trhům. Victor ji ve vaření podporoval, ale uměl vznést i kritiku. Jejich upřímný vztah později přerostl ve spolupráci na Marcelliných slavných kuchařských knihách.
V roce 1962 se manželé kvůli Victorovým pracovním povinnostem vrátili do Itálie a oba ještě více pronikli do tajů příprav italské kuchyně. Po návratu do Ameriky roku 1969 se Marcella ze zvědavosti přihlásila na kurz čínské kuchyně, ale lektor musel hodinu z rodinných důvodů zrušit. Ostatní studenti se na ni obrátili s prosbou, aby je naučila připravovat italskou kuchyni. A tak Marcella začala pořádat kurzy vaření ve svém bytě.
O kurzech se zanedlouho dozvěděl kulinářský redaktor New York Times Claig Clairborne, který Marcellu představil světu. Nabídka k vytvoření vlastní kuchařky na sebe nenechala dlouho čekat. Marcelliny texty překládal do angličtiny manžel Victor, který jejímu instinktivnímu stylu dodával potřebný řád.
Kuchařky Marcelly Hazan jsou určeny všem od začátečníků po ty nejzkušenější. Najdete v nich všechny klasické italské recepty, například na rajčatovou či boloňskou omáčku.
Také vysvětlují spoustu důležitých technik včetně sestavení celého menu na základě sezónní zeleniny či párování těstovin s vhodnou omáčkou. Důležitou složkou jsou rady. Jednou z nich je třeba ta, že česnek by se neměl lisovat, ale pouze sekat či krájet na plátky. Knihy jsou doplněné Marcellinými vzpomínkami na jídlo a stolování v Itálii.
Hazan si zakládala na tom, že není nutné nic překombinovávat a vynikající jídlo lze uvařit i ze tří obyčejných přísad. Základem je čerstvost a kvalita.
Zdroje informací: The New Yorker, časopis Apetit, The Washington Post
2024-05-21T06:16:14Z dg43tfdfdgfd