MAREK (40): PRAKTICKY PřES NOC JSEM SE STAL TáTOU NA PLNý úVAZEK. ZJISTIL JSEM ALE, žE ZíSKAT SI DěTI NENí LEGRACE
Dosud bezdětný Marek přišel jako slepý k houslím ke dvěma potomkům. Soužití s nimi není snadné, cestu k sobě hledají těžko, ale Marek se nevzdává a pomalu se učí, co to je být opravdovým tátou.
Být nevlastním rodičem není vůbec snadné. Zjistil jsem to poměrně záhy, když jsem si namluvil ovdovělou Alici. Myslel jsem si, že si desetiletého Milánka a pětiletou Milušku omotám kolem prstu během chvilky, ale brzy jsem pochopil, že to nebude tak snadné.
Už vím, že dávat dětem vše, po čem touží, nic neřeší
Přišlo mi nejjednodušší si nevlastní děti jednoduše koupit. Divy dokáží i malé dárky, a co teprve Lego nebo mobil a sluchátka! Naše děti jsou sice malé, ale natolik chytré, že se toho naučily využívat – bojím se přiznat, že skoro až zneužívat.
To se určitě nemělo stát. Vím, že to byla chyba, která se těžko napravuje, tím spíš, že jsem tím popudil i jejich mámu. „Nedělej to!“ varovala mě, když jsem s dárky začal – a já neposlechl.
Nakonec jsem pochopil, že musím být důsledný
Brzdil jsem se aspoň v tom, že jsem nepovoloval to, co jim maminka zakázala, a v žádném případě jsem se nenechával zahnat do defenzívy. Všichni dobře víme, že je kolikrát snazší ustoupit než trvat na svém, ale když jsem slyšel od Milana větu „Můj táta by mi to dovolil!“, snažil jsem se zachovat chladnou hlavu a vysvětlit mu, že sice nejsem jeho táta, ale myslím to s ním dobře.
Dával jsem dětem prostor, aby vyjádřily svůj názor, ale věřte, že jsem se u takových diskusí zapotil. Argumentujte pětileté holčičce! Ale říkat jim, že mají jít za maminkou, že to, v čem se neshodneme, rozhodne ona, není fér.
Zora (39): Pohromadě mě s manželem drží už jen náš syn. Jinak bychom spolu nebyli ani den navíc
Až budu jejich „táta“, ještě nebude vyhráno
Uvědomuji si, že nebudu mít vyhráno ani tehdy, až mě děti akceptují. Situace se pomalu lepší, Milánek už je mým parťákem, Miluška víc visí na mamince, ale spory s dětmi už skoro nemám. Je mi jasné, že v tomhle věku si desetiletý kluk uvědomil, že přišel o tátu a je možné, že si z něj dělá a bude dělat jakýsi idol.
Nebráním mu v tom, jen se trochu bojím, co bude, až přijde do rodiny miminko a brzy nato Milanova puberta. Oblíbenou zbraní dětí je totiž rebelie. Jakmile od nich nový rodič něco chce, odmítají se podrobit, kolikrát jen z principu. V každém vztahu je ale třeba dělat kompromisy a o ty se snažím ze všech sil.
Když jsem se radil s psychologem, dozvěděl jsem se, že naše nová rodina nebude stoprocentně fungovat za pár měsíců. Prý to může trvat až sedm let. Věřili byste tomu?! Já se budu snažit ze všech sil, aby to tak dlouho nebylo.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
- Lenka (34): Nechci, aby moje děti jedly cukr. V rodině jsem kvůli tomu za krkavčí matku
- Alex (29): Přítelkyně mi oznámila, že čeká druhé dítě. Budu si muset najít další práci, abych uživil rodinu
- Ondřej (45): Nechal jsem se přítelkyní ukecat k založení rodiny. Syna miluju, ale nejradši bych byl zase bezdětný
- Michal (43): Dětem jsem ve stresu představil přítelkyni jako svou kolegyni. Teď to musím žehlit doma i u potomků
- Marika (34): Snažila jsem se děti naučit zodpovědnosti prostřednictvím mazlíčků. Rybičky ale pošly a pes trpěl hlady