PSí TERAPEUTI PATTI A FANY POMáHAJí NEJEN DěTEM, ALE I UčITELSKéMU SBORU
Při zběžném pohledu vypadá canisterapie jako jednoduchá činnost. Psi aportují, nechávají se drbat za ušima nebo ochotně nastaví krk na nasazení obojku. Ve skutečnosti jsou však psí „doktoři“ neocenitelnými pomocníky. Canisterapie, tedy kontakt se psem, představuje účinné rozptýlení a pomáhá nejen lidem s psychickými poruchami, depresemi, ale i těm s Alzheimerovou chorobou, demencí či poruchou autistického spektra. Psi prospívají nejen svojí samotnou přítomností, ale u mnoha pacientů jsou také důležitými pomocníky pro zachování dovednosti jemné motoriky.
Když do jedné ze tříd hradecké speciální základní a praktické školy s halasem vstupuje sedmička zdejších dětí, sedí psí terapeuti Patti a Fany vedle své paničky Jany Pečenkové v klidu a takřka ani nemrknou. Jejich klid a rozvaha se v další půlhodině pomalinku přesouvá i na žáky. Je mezi nimi i osmiletá Veronika, která, stejně jako její spolužáci, trpí poruchou autistického spektra.
„Přestoupila jsem sem z jiné školy, kde jsem měla trošku problémy s chováním a mnohdy se nedokážu soustředit. Ale to, že se zase setkám s mými milovanými psy, mě dokáže zklidnit. Jsou to mí miláčkové a vždy se na ně moc těším,“ říká dívka a hned si to mašíruje k fence bernského salašnického psa Patti.
Mnozí lidé považují za nejlepšího přítele člověka psa. Pomáhat jako terapeut ale může skoro jakékoliv zvíře:
Její slova o zklidnění potvrzuje i učitelka Lenka Lukešová. Ale nejedná se jen o Veroniku. „Obecně je to pro děti, které tu mám, a jedná se hlavně o děti s autismem či Aspergerovým syndromem, velmi přínosné. A jelikož se na canisterapii dostaneme přibližně jednou měsíčně, například právě pro Veroniku je to velká motivace,“ uvádí Lukešová.
Jako největší přínos vidí, že psi nabíjí děti pozitivní energií. „Kromě dotyků, které děti uklidňují, tam také vidí, že i psi mají svoji disciplínu. A díky tomu, jak jsou klidní, dokážou trošku zkrotit svoji překotnost a více se soustředit. A to i několik dní po terapii,“ popisuje učitelka.
Psi vlévají sílu do žil
Dodává, že v poslední době také pozoruje, že i pro ni má návštěva pozitivní vliv na její psychiku. Hlavně tedy v době, kdy jen pár metrů od školy drnčí stroje a nejen chod školy, ale velké většiny krajského města je ochromen stavebním ruchem na rekonstrukci jedné z největších křižovatek ve městě. „To ty psy opravdu oceníme, oprava je pro nás opravdu náročná. A psi nám opět vlévají životodárné síly do žil,“ zdůrazňuje učitelka.
Psí „doktory“ do hradecké školy již léta vozí canisterapeutka a spoluzakladatelka spolku Aura Canis Jana Pečenková. Vidí, že dětem jsou psi dobrými pomocníky, ale něco to stojí. „Psi předávají dětem nejen svoji lásku, ale i energii. A po každé terapii jsou velmi vyčerpaní,“ uvádí canisterapeutka. Její kolegové z obdobných organizací navštěvují nejen speciální školy, ale i nemocnice, domovy pro seniory či jezdí se svými psími pomocníky na ozdravné tábory.
Při canisterapii se podle ní člověk nejenom cítí se psy dobře a vylepšují mu psychickou pohodu, ale dá se s nimi procvičovat i jemná a hrubá motorika. „Pod pojmem jemná motorika si můžete představit například aktivity zapínání obojku a vodítka či česání. Hrubá je pak chůze se psem na procvičení orientace v prostoru,“ nastiňuje Pečenková typy terapií.
Na rase nezáleží
A jaká plemena jsou pro canisterapii nejvhodnější? Propagátorka canisterapie Jiřina Lacinová míní, že na rase nezáleží. „Je to jak u lidí. Záleží na tom, jak daný pes zvládne enormní nervovou zátěž. A canisterapie je pro psy opravdu velmi náročná. Každý pes ve vrhu má jinou povahu i inteligenci,“ uvádí Lacinová.
Delfinoterapie pomáhá dětem s autismem:
I když je canisterapie nyní velmi oblíbená, nikdo přesně neví, kolik psů a kolik zařízení, do kterých psí terapeuti docházejí, u nás vlastně je. „Bohužel v České republice neexistuje žádná zastřešující organizace. Proto není vůbec jasné, kolik terapeutických zvířat u nás máme,“ uvádí pedagožka a koordinátorka z Výcvikového centra canisterapeutického sdružení Hafík Ludmila Cimlová.
Psí pomoc na fakultě
Nezištnou pomoc po loňské střelbě lidem z Filozofické fakulty pražské Univerzity Karlovy poskytla fenka Snow, s kterou tam docházely dobrovolnice. Deník už o tom stručně informoval. Koordinátor komunikace fakulty Ondřej Dufek podotkl, že tamní vedení po útoku rychle sestavilo systém psychologické a sociální pomoci všem zasaženým. „V jeho rámci se uvažovalo i o canisterapii, fenka Snow a její průvodkyně k nám však přišly z vlastní iniciativy,“ uvedl.
Spontánně tak podle něj vznikla spolupráce, z níž mají studenti, učitelé i další zaměstnanci radost. Zmínil, že tamní krizoví interventi, kteří se po začátku semestru pohybovali ve fakultních prostorách a byli připraveni pomáhat komukoliv, kdo by to potřeboval, nezávisle na sobě potvrdili, že canisterapeutický přínos byl evidentní. „Snow i jejím lidským přátelům (jejich jména médiím škola nesděluje - pozn. red.) za jejich nezištnost a obětavost upřímně děkujeme,“ vzkázal Dufek.
V tuto chvíli dobrovolnice se Snow do budovy pravidelně nedocházejí. „Myslím, že po poměrně intenzivním období je rozumné, aby si od fakulty odpočinula. Má ostatně jistě mnoho jiných angažmá. Kontakt jsme však nepřerušili a je docela možné, že se v budoucnu zase propojíme,“ doplnil Dufek. Na fakultě nicméně dávají dohromady harmonogram návštěv i dalších terapeutických a asistenčních psů.