RADIM (30): PřESTěHOVAL JSEM SE Z VESNICE DO MěSTA. PřEKVAPILO Mě, žE VELIKONOCE TADY NIKOHO NEBEROU
Radim se přestěhoval za prací a novým životem do města. Hned na Velikonoce se ale ukázalo, že zapadnout bude docela složité. Když vyrazil po baráku na koledu, setkal se s nepochopením.
Vůbec by mě nenapadlo, že život ve městě bude tak upjatý, nebo jak bych to měl říct. To lidé opravdu zapomněli na tradice našich předků?
Přestěhoval jsem se do města
Pocházím z malé vesnice v jižních Čechách. Dlouho jsem tam žil spokojeně. Do práce jsem to měl kousek, chodil jsem s báječnou ženou, nic mi nechybělo. Pak mi ale láska mého života dala kopačky. Ne kvůli mně, nikdy jsem ji nepodvedl nebo tak něco. Ale zkrátka se zakoukala do někoho jiného.
Prožil jsem několik složitých týdnů, kdy jsem se ji střídavě snažil získat zpátky, ale také jsem ji nenáviděl. Hodně jsem tehdy pil. Jednoho dne mi táta řekl, že to takhle dál nejde. Jenže co jsem měl dělat? Ona žila s tím svým šamstrem v naší vesnici.
Táta mi poradil, ať se přestěhuji. Dal mi nějaké peníze, já si sbalil kufr a odjel do města hledat podnájem a práci. Nejdříve jsem bydlel u kamaráda, pak jsem si našel menší byt, i když za šílené prachy. A poté práci. Nevadilo mi, že jsem v cizím prostředí, potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky.
Moje první Velikonoce ve městě
Vadila mi vlastně jenom jedna věc. Blížily se Velikonoce a já nemohl jít domů. Strávit svátky na místech, kde jsem kdysi žil s bývalou přítelkyní, prostě nešlo.
Celý víkend jsem byl doma a koukal na televizi. No a pak přišlo Velikonoční pondělí. Od rána jsem byl jako na jehlách. Na vesnici bych nemohl jen tak sedět. Ještě za tmy bychom s kamarády vyrazili ven, navštěvovali pěkný holky a sešlehali je pomlázkami.
Napadlo mě, že to zkusím v baráku. Nikoho jsem tam neznal, tak alespoň prolomím ledy. Seběhl jsem k Vietnamcům, kteří mají snad všechno. Vyštrachal jsem tam pomlázku, za kterou bych se doma styděl, ale tady nebyla jiná možnost. A vydal jsem se na koledu.
Velikonoce byly fiasko
Zazvonil jsem u prvních dveří na přízemí. Otevřel mi chlap. Když zjistili, že mám v rukou pomlázku, jen se uchechtl. Zavolal na manželku a ta sice dorazila, ale zavrtěla hlavou. "Promiňte, u nás se to moc nenosí," řekl soused a zavřel dveře. Šel jsem dál, ale nebylo to o moc lepší.
Někde mi hned zabouchli dveře před nosem, jinde nechápali, co vlastně chci. Cítil jsem se jako idiot. Když se jedna starší paní vylekala tak, že začala řvát něco o obtěžování, sklesle jsem se vrátil do svého prázdného bytu. Horší Velikonoce jsem ještě nezažil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
- Eduard (49): Každý rok o Velikonocích chodím s klukama na pomlázku. Manželka to ještě neskousla a vyhrožuje mi
- Jiří (54): Manželka mluví o tom, že šlehání pomlázkou by se mělo zrušit. Myslím, že ji na Velikonoce čeká překvapení
- Radek (52): Na jedny Velikonoce vzpomínám dodnes. Zazvonil jsem u starší známé a zažil nejžhavější milování svého života
- Milan (35): Kvůli sousedově nenávisti se budeme muset odstěhovat. Lepí nám nechutné vzkazy na dveře a unesl kočku
- Drahomíra (36): Šlehání pomlázkou nemám ráda. Poslední kluk, který se o to pokusil, dostal do nosu